Zasílání novinek

Šlechtici a majitelé v našem kraji

Předpokládá se, že prapředkem Berky z Dubé byl Castolov ze Žitavy, který měl čtyři syny. Jeden ze synů, Chval, byl předek pánů z Lípy. Hynek z Berků (1249 - 1306) vedl boje proti Ottovi Braniborskému a později se stal pražským purkrabím. Přišel k velkému majetku a vlastnil Mimoň, Kuřivody, Bezděz s Bělou, Sloup, Českou Lípu, Rumburk, Tolštýn a Šluknov.
Hynek I., II. a III., kteří byli ve Sloupu, postupně získali Šenov, Varnsdorf, Mikulášovice, Rožany, Království, Jiříkov, Rumburk, Seifhennerrsdorf, polovinu Království a Šluknova, Špremberský les za Šluknovem, Brtníky, Vilémov, půlku lesa mezi Mikulášovicemi a Sebnitz, Knížecí vrch a část vrchu Partyzán. Po roce 1424, po smrti Jana, získali i Tolštýn a několik okolních vesnic.
Hynek III. přivedl do země nové kolonisty, aby zlepšil postavení poddaných. Za jeho vlády vypukly husitské boje a nastaly spory, především s Vartenberky.
V Torgau byla 14. března 1443 uzavřena smlouva, že odstupuje Hohenstein i s příslušenstvím vévodovi Fridrichu a Vilémovi Saskému. Pak tu panovali vazalové saských kurfiřtů. Janko, Sigmund a Heinrich Knobelauch ve Varnsdorfu a Šenově, Sigmund a Nickel Knobelauch v Mikulášovicích, Kryštof, Jindřich a Albrecht Luttitz v Rožanech a Schirgiswalde, Jan a Thamme Luttitz v Království a zčásti i v Jiříkově.
Teprve v roce 1451 bylo mnohonásobnou směnou, podle zadluženosti celého Šluknovsko-Tolštýnského panství, Albrechtem z Berků zase všechno spojeno. Jenže opět začaly spory s příbuzným Jindřichem Berkou z Dubé a České Lípy a s rodem Vartenberků.
Albrecht byl na královském dvoře 12. června 1464 pohaněn a jeho majetek byl konfiskován. Šluknovsko-Tolštýnské panství dostal zemský fojt Horní Lužice, Jan z Vartenberka. Po jeho smrti panství spravovala druhá manželka Kateřina z Vartenberka, rozená Kunštátová (ze starého českého rodu).
Snahy získat majetek zpět pro Albrechta pokračovaly ze strany papežského legáta. Vartenberkové majetek nechtěli vydat, a proto bylo celé panství dáno do klatby, kde platil zákaz zvuků zvonů a konání církevních obřadů. Papež Sixtus IV. na prosbu krále a probošta Kolovrata vydal zproštění klatby 1. července 1482 na tři roky. Poté bylo zproštění prodlouženo ve stejné délce ještě dvakrát. 8. října 1512 udělil papež Julius II. prodloužení do odvolání.
Kryštof Vartenberk, který zůstal svobodný, se velmi zadlužil a roku 1471 prodal opět své panství markrabatům saským, Arnoštu a Albrechtovi Míšeňským.
Vévodové nebyli s výtěžkem spokojeni a panství prodali saskému maršálu Hugoltovi ze Šlejnic 27. května 1481. Z rodu Šlejniců vzešli velké osobnosti.
Jan Hugolt Šlejnic a jeho synovec prodali 19. června 1602 panství Lipová, které za 84 000 míšeňských kop získal Radislav Kinský ze Vchynic. Kinští pocházejí ze starého českého rodu ze 13. století z okolí Lovosic.
Poslední Šlejnic zemřel 26. března 1620, ale už v roce 1618 své panství prodal Ottovi Starschödlovi.
Otta ze Starschödel sice vládl přísně, ale i on byl zapleten do pražského povstání v letech 1618 - 1620 a o svůj majetek přišel.
Radislav Kinský zemřel v roce 1619, panství Lipovou a Rumburk zdědil Vilém Kinský z Vchynic a Tetova. Vilém Kinský byl zapleten s Albrechtem z Valdštejna, který byl v roce 1634 v Chebu zabit8). V témže roce bylo pánu Lipové, Vilému Kinskému, jako spoluviníku Albrechta z Valdštejna, konfiskován majetek, který pak dostal také Wolfgang, hrabě Mansfeld.
Hrabě Wolfgang z Mansfeldu byl velmi zasloužilý u císaře a ten mu daroval k odpisu 50 000 zlatých z kupní ceny Lipovského panství.
Dcera hraběte Mansfelda, Žofie Anežka, se 1. prosince 1640 provdala za knížete Maxmiliána z Dietrichsteinu. Žofii byl dědičně přiřčen Šluknov a Lipová. Sama si nechala Šluknov a Lipovou dostala její sestra Kristina Elisabeta.
Rodokmen Mansfeldů pochází z Lucemburska. Petr Arnošt byl ve třicetileté válce vojevůdcem a koupí získal s královskými dary velký majetek.
V roce 1655 kvůli Žofii Anežce, kněžny z Dietrichsteinu a paní Šluknova, přestoupilo mnoho protestantů zpět ke katolické víře. Také syn, hrabě Filip Zikmund, byl oblíbeným pánem a v roce 1682 koupil Fukov (dnes již neexistující). Dcera Marie Ernestina byla provdána v prvním manželství s Janem, hrabětem Gallasem, v druhém manželství se provdala za vdovce Aloise Tomáše, hraběte z Harrachu. I ona byla křesťanská a šlechetná dáma. Alois Harrach byl jmenován vícekrálem z Neapole.
František Arnošt Harrach prodal Šluknov 10. ledna 1876 drážďanskému handlíři se dřevem, komerčnímu radovi Arnoštu Grumbtovi.
Harrachové byli starým českým rodem z jižních Čech. Jedna větev zůstala v Čechách a druhá odešla do Rakouska, kde působila na císařském dvoře.
V Rumburku vládla knížata z Liechtensteinu, byli mírní a věnovali se církevnímu stavitelství (Loreta, Křížová cesta). O rodů Liechtensteinů je zmínka již ve 12. století a pocházeli ze Štýrska. Tato větev však vymřela, zůstala větev rakousko-moravská. Za císaře Matyáše v roce 1608 byli povýšeni na knížecí rod, později na královský.
Kristina Elisabeta, hraběnka z Trautsohn-Falkestein, dostala po svém otci Lipovou. Po její smrti došlo mezi jejími dětmi ke sporu, který musel být řešen soudně. František Eusebius dostal 65 000 zlatých a Marie Margareta, od roku 1663 provdaná hraběnka Slavatová z Chlumu, panství Lipovou.
Jan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu vedl správu panství. Je budovatelem zámeckého rybníku, který založil v letech 1675 - 1677. Za jeho vlády se odehrály selské bouře, zvláště v roce 1680. Hrabě Slavata zemřel v roce 1691, ale panství předal už roku 1686 své dceři Marii Anežce za 220 000 zlatých. Ta se později provdala za Salm-Reifferscheidta. Rod Slavatů z Chlumu je znám už ze 12. století. Dne 16. března 1630 udělil císař Ferdinand II. Vilému Slavatovi v Jindřichově Hradci právo spojené s titulem a mocí, brát osoby, které se mu zdály vhodné, do šlechtického stavu a přidělit jim přídomek a erb. Touto cestou byl 27. dubna 1674 v Praze povýšen císařským palatinem Janem Jiřím Jáchymem hrabětem Slavatou z Chlumu a Košumberka do šlechtického stavu Eliáš Karel Schwartz ze Schwarzenfeldu, slavatovský hejtman na Lipové.
Manželem hraběnky Marie Anežky Slavatové z Chlumu a Košumberka, dědičky Lipové, byl František Vilém, říšský hrabě z Reifferscheidtu, pán na Bedbur, Aster a Hagenbruck, císařský tajný rada, vrchní štolba ovdovělé císařovny Amalie a dědičný maršál kurfiřství Kolín nad Rýnem. Tímto sňatkem se Salm-Reifferscheidtové dostali k Lipové. Pro poddané byla hraběnka milosrdná a podporovala stavby kostelů. Zemřela v roce 1719. Lipovou dostal syn Leopold Antonín, mladšího bratra, biskupa v Tournay, musel vyplatil. Hrabě Leopold oplýval tituly podobně jako jeho otec. Podle křestní matriky se narodil 13. července 1699 v Lipové. V osmnácti letech se stal kapitánem při Wintemberském regimentu a zúčastnil se bitvy u Bělehradu. Další osudy hraběte Leopolda lze číst na jeho náhrobní desce ve vilémovském kostele, v roce 1717 onemocněl morem, 1723 se dostal do nebezpečí na moři, roku 1724 bojoval s medvědem u Vilémova, 1725 se mu v rukou roztrhla střelná zbraň, roku 1728 spadl z mostu i s kočárem do vody.
Leopold Antonín byl pánem na Lipové, Štiříně, Kostelci atd., dědičný maršálek dvora kurfiřta arcibiskupa kolínského, nositel velkokříže kurfiřtského Řádu sv. Michaela, císařský skutečný tajný rada a komoří, polní podmaršálek rakouské armády. Byl třikrát ženatý: první manželka Marie Anna hraběnka z Athanu, druhá manželka Marie Anna hraběnka z Auerspergu a třetí manželka Marie Karolína hraběnka z Dietrichsteinu.
Salm-Reifferscheidtové byli přímými potomky hrabat z Limburgu a prostřednictvím sňatku a dědictví (1416) nástupci hrabat ze Salmu, kteří pocházeli od vládnoucích hrabat v Lucembursku.
Vilémovský kostel byl postaven v letech 1726 - 1731 a nový zámek v Lipové v rozmezí let 1737 - 1739. Část starého zámku byla použita k výstavbě pivovaru.
Hrabě Leopold zemřel 16. ledna 1769 a je pohřben v rodinné hrobce ve Vilémově. Syn František Václav vystavěl v roce 1771 lovecký zámeček Brtníky, který název Šternberk dostal až podle jeho manželky Walburgy, rozené hraběnky ze Šternberka. Rod Šternberků sahá do 12. století.
Panstvo se rádo zdržovalo na Šternberku a v kapli u zámečku, vysvěcené roku 1783, bývala sloužena mše vždy přítomným knězem.
Sňatkem se na Lipovou dostala hraběnka z rodu Thun-Hohensteinů. V roce 1807 v důsledku dědičných práv, přijmul Josef Osvald, manžel Johany z rodu Salm-Reifferscheidt, jméno Josef Osvald Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt. Poslední člen rodu zemřel roku 1889. Thunové pocházeli z jižních Tyrol a patřili k nejstarší šlechtě země, rod sahá do 11. století. Do Čech přišli ve službách Habsburků a levně kupovali konfiskované majetky. Lipovou získali přiženěním se.